Císusalchkuch!
„Magistře Varelli, tady jste! Hledám vás v tomhle pekle už dobrou půlhodinu! Takhle to tady vypadá běžně?“
„Generále? Vy Osobně?“
„No jo. Císař o své kuchyni v jednom kuse básní a každému na potkání vykládá, co všechno z ní už vzešlo. Napadlo mě zajít se sem konečně taky podívat.“
„Omluvte, prosím, ten kouř. Jistý pofidérní mastičkář zkoušel před chvílí snoubit ohněm čertovo lejno a síru. Předpokládal, že se mu podaří vytvořit siderickou substanci druhé úrovně, ale nezdařilo se. Došlo k menší explozi.“
„Vskutku? A co je to červené, co se mi pořád lepí na podrážky?
„To je právě onen mastičkář.“
„Tedy nepřežil, chudák. Položil život za našeho dobrotivého císaře.“
„Tak tak.“
„A copak máte tady v tom skleněném rendlíku? Můžu odklopit poklici?“
„Samozřejmě, ale Pozor! Nepřibližujte k tomu váš ctěný nos!“
„Fujtajxl! Takový sajrajt! Smrdí to hůř než dech stoleté kurtizány!“
„To je úhoř naložený v medvědí žluči. Podle mých výpočtů je naprosto nezbytný pro přípravu…“
„Ano? Pokračujte, magistře.“
„…kamene mudrců.“
„Ach, ten proklatý kámen. Lapis philosophorum mu říkáte, že? Víte o tom, že císař ho chtěl mít k dispozici už toto jaro? Nu, máme listopad a kámen, pokud vím, pořád nikde. Můžu se zeptat, co je špatně tentokrát?“
„Hvězdná konstelace je trvale nepříznivá, generále. Suroviny jsou nekvalitní. Minulý týden mi přivezli uši klevetnic od mistra Břitvy z Hrdlořez, ale všechny byly zkažené! Křivule, co dostávám ze severu Čech, jsou špatně odlité, sotva je přiblížím ke kahanu, hned praskají a hasí mi svým obsahem plameny. A to kopyto z jednorožce, které jsem potřeboval ve čtvrtek? Vůbec to nebylo kopyto z jednorožce, ale usušená brada kyklopa! Věřil byste tomu?
„Hvězdná konstelace je trvale nepříznivá, suroviny jsou nekvalitní, škopky vám tečou a dny se vlečou. Myslíte si, že trpělivost císaře je nekonečná?“
„Generále, dobře víte, že dělám….“
„Ale no tak, pane Varelli! Nebojte se. Vždyť vás jenom škádlím! Kvůli kameni mudrců jsem za vámi nepřišel. Ostatně, myslím si, že je to jenom další císařova fantasmagorie. Stejně jako ta hliněná paňáca, co má sama chodit a bořit zdi nepřátelských pevností. Jak že se má jmenovat.“
„Golem. A můžu se zeptat, proč jste za mnou tedy přišel, generále, když v tom není lapis?“
„Mám takový delikátní problém, magistře, a myslím, že jenom vy mi dokážete pomoci!“
„Jsem v ucho proměněn.“
„Víte, stárnu a všechno už není tak, jak by mělo být.“
„Vskutku? Pokračujte.“
„Zkrátka a dobře, s mou drahou chotí není k vydržení! Od rána do večera mě peskuje a hrozí, že jestli se konečně nevzmužím a nezačnu plnit řádně své manželské povinnosti, tak mi uteče s tím pobudou Vilémem z Hohenbergu! Chce, abych byl zase udatným Herkulem jako zamlada!“
„Ach tak. Už jsem pochopil. Vidím, že má žulová mast začíná být u dvora poměrně žádaným artiklem.“
„Mezi komorníky se šušká, že je to učiněný zázrak!“
„Kolik byste toho potřeboval?“
„Abych byl Herkulem jednou denně sedmkrát v týdnu.“
„Nate. Vezměte si tuto karafu. Vystačí vám na celé dvě neděle, pak se za mnou znovu stavte, doplním vám ji. Ale dávejte si pozor, aby mast přišla do kontaktu jen s těmi částmi vašeho těla, pro které je určena!“
„Jak jen se vám odvděčím, šlechetný muži?“
„Stačí, když mi v noci nebudete chodit do komnaty upíjet zkapalněný všehomír, generále.“
„Jak víte, že…“
„My alchymisté máme oči všude.“
„Nuže platí, magistře Varelli. Už se toho palčivého elixíru ani nedotku, slibuji. A teď běžím za svou drahou chotí. Již čeká na svého řeckého udatníka!“
