Být dítětem, které věčně rodí další a další děti. Mít úsměv ušitý jen ze suchého zipu. Každý lichý pátek u oběda zařvat "V.I.T.R.I.O.L." Uprostřed půlnoci se budit po krk ponořený do akvarijního octa. Snídat čolky a večeřet sušené rybí šupiny. Snídat a večeřet patnáctkrát za den. A hlavně slepě věřit tomu, že Reneček je jen mechanická matrioška s mozkem plným semenných kanálků, takové malé soukromé nekonečno, takový tumor uvnitř tumoru na tau mínus třetí, devitalizovaný silonovými lanky a s nesmírnou něhou vložený do dárkové kazety z cedrového dřeva a želvoviny.
Polucio
Pohled na setmělý interiér bytu Z. Srstky. Muž leží v posteli, je ponořen do hlubokého spánku. Pravidelně oddychuje, na nočním stolku září fosforové ručičky budíku. Najednou sebou herec prudce trhne, bolestně zasténá, obrátí se na bok a vykřikne "Chcete mě?" Vzápětí u něj dojde k neuvěřitelně mocnému výronu semene. Až se ráno probudí a pohlédne na své pyžamové kalhoty, odmítně uvěřit tomu, co spatří.
Zkrátka
V žaludech mi poslední dobou nervózně pocukává. Čekají, kluci, na první kontakt se ženou. Dvě tři minuty a už je to tady. Než se nadějí, obkrouží je trojice dívčích jazyků mlýnku na maso. Bezvědomí a mužný bílek okamžitě vtrhnou na rozpálenou pánev, kde spolu začnou bujaře tančit, aby se vzpětí zhroutily na teflonovou podlahu jako dvě neživé hadrové figuríny. Bylo to jejich Naposledy.Nikdo se neodvrací, aby mi poblahopřál. Všichni se oddávají osahávání staré hroší kůže vyhřáté odpoledním sluníčkem. Vždyť ono se to přeci už nějak defloruje samo, říkají si. A vánek neustává. Je prostě hezky.
Pavor nocturnus
Starý sanitář, probuzený zvukem zvonku, omámeně, ještě napůl spící, vstane ze židle, dojde k bejbyboxu a otevře ho. Uvnitř se na bělostné gáze lesknou čerstvá hovězí játra. Je půlnoc a venku běsní poledne. Na policích ve vedlejší místnosti stojí láhve s pupečníkovou krví. Je čas se rozhodnout, jesli zůstat bdít, nebo zkusit ještě usnout.